Pavel Příkaský
SPOT Gallery, Prague
16. 10. – 20. 11. 2024
Curated by Martina Mrázová
Photo Anna Pleslová
Obrazy zaplavují organické struktury připomínající rostlinné formy či inkoust hlavonožců, který se rozpíjí v průzračných mořských vodách. Výhonky abstraktních struktur si pomalu podmaňují celou obrazovou plochu a podobně jako černý sliz v japonských anime v nás vyvolávají pocity nejistoty a snad i nebezpečí. Z tmavých skulin podobných jeskyním se někdy vynořují hadovitá těla murén s hrozivě rozevřenou tlamou, jindy se hmota barvy formuje do podoby mrtvých korálů či přízračných květin, které nikdy nespatřily sluneční světlo. Za hustou clonou odpočívá hybridní bytost s hlavou srny a tělem člověka, které amorfní hmota poskytuje bezpečí, výživu i informace. Lidské ruce jako zhmotněný symbol dotyku tedy v tomto provázaném ekosystému představují jen jednu z možných forem komunikace a sdílení, avšak skutečným prostředníkem mezi bytostmi různého druhu je ona vazká hmota barvy.
Pro výstavu, jejíž název odkazuje k legendami opředenému Sargasovému moři, se stala určující fascinace rostlinnou říší – morfologií a strategiemi přežití různých biologických druhů. Posthumanistické vědomí provázanosti biosféry, úvahy o více‑než‑lidském světě i motivy hybridních bytostí transformuje Pavel Příkaský do zvláštního světa maleb na pomezí fantazie, mytologie, prehistorie a dystopické budoucnosti, v nichž ohledává alternativní environmentální modely a nové podoby lidství.
Martina Mrázová
The paintings are flooded with organic structures that resemble plant forms or cephalopod ink dissolving in clear ocean waters. The sprouts of abstract structures slowly dominate the entire surface of the paintings, evoking feelings of uncertainty and perhaps even danger, similar to black slime in Japanese anime. Out of dark, cave-like crevices, serpent-like bodies of moray eels emerge, their jaws menacingly wide open, while elsewhere, the mass of colour forms into shapes resembling dead corals or ghostly flowers that have never seen sunlight. Behind a thick veil rests a hybrid creature with a deer’s head and a human body, sheltered, nourished, and informed by the amorphous mass. Human hands, as a tangible symbol of touch, are only one possible form of communication and sharing within this interconnected ecosystem. The true intermediary between beings of different kinds is the amorphous, viscous substance.
For this exhibition, whose title references the legendary Sargasso Sea, the artist was particularly inspired by the plant kingdom – its morphology and survival strategies of various biological species. Pavel Příkaský transforms the posthumanist awareness of the interconnectedness of the biosphere, thoughts on the more-than-human world, and the motifs hybrid beings into a curious universe of paintings on the border of fantasy, mythology, prehistory, and dystopian future, where he explores alternative environmental models and new forms of humanity.
Martina Mrázová
Translated by Michal Mráz