Jakub Tajovský
Galerie Pitevna, Brno
15. 11. – 20. 12. 2024
Curated by Martina Mrázová
Photo Michaela Dvořáková
Výstava Jakuba Tajovského s názvem Disruption Of The Loop rozvíjí jeho dlouhodobý zájem o rozšiřování možností malby a posouvání hranic vizuality a imaginace. Tajovský chápe malbu jako ideální platformu pro zkoumání imaginace, která podle něj není jen výsledkem lidské fantazie, ale utváří se v rovnocenném dialogu umělce, materiálu, technologie a dalších sociokulturních vlivů vstupujících do malířského procesu. Pojetí malby jako otevřeného aparátu, formovaného v duchu nového materialismu lidskými i nelidskými aktéry, vedlo Tajovského k experimentům na poli malířské technologie. Na počátku stál vývoj vlastní malířské hmoty GLUP, jejíž fyzikální vlastnosti znemožňují klasickou práci štětcem. Ve spolupráci s PrusaLabem proto Tajovský vyvinul autorský robotický nástroj nazvaný Malbot, který mu umožnil nahradit gesto lidské ruky. V Tajovského malířských instalacích umělec nevystupuje jako svrchovaný zdroj imaginace, ale spíše jako moderátor malířského procesu, který nastavuje určité podmínky, v jejichž rámci se díky jednoduchým mechanismům a působení přirozených fyzikálních jevů utváří nový syntetický typ imaginace.
Na výstavě v Galerii Pitevna Tajovský poprvé prezentuje prototyp Malbota, který do procesu malby zapojuje také elektromagnetické vlny z bezprostředního okolí. Jedním z aktérů malby se tak nově stávají i diváci, jejichž přítomnost Malbot registruje skrze elektronická zařízení, která se stala neoddělitelnou součástí našich životů. Propojením Malbota s elektromagnetickými senzory a vibračními reproduktory se Tajovský vrací k prostředí elektronických hudebních subkultur, v nichž technologie dávno prošly procesem odlidštění a demokratizace. Elektronické hudební nástroje byly také Tajovského prvotní inspirací při vývoji malířského robota. Malbota tak můžeme chápat jako jakousi parafrázi hudebních syntetizátorů v oblasti malby, i on totiž umožňuje práci se základní frekvencí– nikoli zvuku, ale barevné hmoty, která působením gravitace pomalu vytéká z robotického „ramene“ a přirozeně zvrásňuje plochu horizontálně položeného plátna. Podobně jako DJ při tvorbě hudebního setu dále tvaruje a rozvíjí základní signál, i výstup Malbota je dále formován. Pravidelnost rastru rovnoběžných linií, které stroj mechanicky klade jednu vedle druhé, utváří a narušuje celá řada činitelů od viskozity barevné hmoty a rychlosti pohybu robota přes různé geomagnetické a fyzikální fenomény až k otisku dočasné přítomnosti diváků a „tělesnosti“ samotného malířského stroje, jenž jako silný zdroj elektromagnetického vlnění zaznamenává i sám sebe. Zásadní součástí procesu jsou i nezáměrné defekty a nahodilosti, které Tajovský nechápe jako nežádoucí chyby, ale naopak jako pozitivní impulsy, které mohou prolomit zavedené vizuální a myšlenkové vzorce, v nichž se jako ve smyčce často pohybujeme.
Vedle procesuální instalace Malbota, která nás bez tázání vrhá dovnitř malířského procesu, jsou ve výstavě prezentovány různé přístupy k inovativní malířské technologii. Různorodost výrazových gest se rozpíná mezi dvěma extrémními stavy malířské hmoty GLUP, od latentního, tekutého stavu až po extrémně zahuštěné skupenství v podobě objektů.
Protějškem malířského robota, jenž ve výstavě funguje i jako jakási kinetická socha, je Neobjektiv monument, obraz nepravidelného tvaru, který zároveň nabývá prostorových kvalit objektu. Při vytváření tohoto díla Tajovský využil princip, známý z počítačových her jako „2nd person view“. Během procesu tvorby autora zezadu snímala kamera, která mu současně posílala obrazová data na mobilní telefon, a právě podle nich obraz vznikal. Omezený systém našeho vidění, jež nám neumožňuje vnímat zároveň celek i detail, zde Tajovský překonává kombinací perspektiv, jež odpovídá „tekuté povaze konstitučních prvků obrazu a produkčních nástrojů, které renderují iluze přímých zkušeností“. Možnosti digitálního prostředí přitom autor tematizoval i samotnou malbou na plátně, která svou stylizací připomíná pixely virtuálního objektu. Takže zatímco Malbot rozšiřuje imaginaci malby o automatizovaná mechanická gesta a záznamy elektromagnetických signálů, Neobjektiv monument pracuje s narušením individuálního pohledu jeho zdvojením skrze využití virtuálního prostředí.
Jestliže Malbot pracuje s tekutým stavem malířské hmoty, na opačném pólu spektra se nacházejí drobnější objekty, které ve výstavě reprezentují extrémní stav netekutosti malířské hmoty GLUP. Zaschlé zbytky barev, které vznikají během procesu tvorby jako nepotřebný odpad, Tajovský postupně spojuje a dále formuje. Intuitivním hnětením a vrstvením se tak do nich vpisují elementární principy tváření, vrásnění a ukládání, analogické přírodním procesům. Díky tomu objekty nabývají podoby jakýchsi syntetických nerostů, které podávají zkomprimovanou zprávu o plynutí času.
Opakování, vrstvení a zesílení určitého výrazu umožňuje Tajovskému zkoumat specifický jazyk materiálu, který vychází z parametrů materiálních a procesuálních aktérů, již jsou spolu s autorem zapojení do procesu tvorby. Právě v tomto dialogu Tajovský hledá nový typ rozšířené vizuality, která není limitována horizontem lidského vnímání. Ve své tvorbě se proto snaží vytvářet takové podmínky, aby se mohla přirozenost malířské hmoty GLUP rozvíjet, ať již v podobě procesuální instalace, malby, objektu či „audiovizuální eseje“.
Výstava v Galerii Pitevna vznikla jako závěrečný výstup doktorského výzkumu Jakuba Tajovského na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně.
Martina Mrázová
The exhibition by Jakub Tajovský develops his long-term interest in expanding the possibilities of painting and pushing the boundaries of visuality and imagination. Tajovský views painting as an ideal platform for exploring imagination, which he sees not merely as a product of human fantasy but as something shaped through a dialogue among the artist, materials, technology, and various sociocultural influences involved in the painting process. His concept of painting as an open apparatus, shaped in the spirit of new materialism by both human and non-human actors, has led Tajovský to experiment with painting technology.
At the core of these experiments was the development of his own painting substance, GLUP, whose physical properties make traditional brushwork impossible. Tajovský developed an original robotic tool called Malbot, which allows him to replace the gesture of the human hand. In Tajovský’s painting installations, the artist does not appear as the sovereign source of imagination but rather as a moderator of the painting process, setting specific conditions under which a new synthetic type of imagination emerges, shaped by simple mechanisms and the influence of natural physical phenomena.
For the first time, at the exhibition in Pitevna Gallery, Tajovský presents the Malbot prototype, which incorporates electromagnetic waves from its immediate surroundings into the painting process. Viewers themselves become new participants in the painting process, as Malbot detects their presence through electronic devices that have become an inseparable part of modern life. By integrating Malbot with electromagnetic sensors and vibration speakers, Tajovský returns to the environment of electronic music subcultures, where technology has long undergone processes of dehumanization and democratization. Electronic musical instruments were also Tajovský’s initial inspiration for developing his painting robot.
Malbot can thus be understood as a kind of paraphrase of musical synthesizers in the field of painting. It enables working with a fundamental frequency – not of sound, but of colored matter, which slowly flows from the robotic “arm” under the influence of gravity, naturally creasing the surface of a horizontally positioned canvas. Similar to a DJ shaping and developing a basic signal in creating a musical set, the output of Malbot is further shaped. The regularity of the parallel lines that the machine mechanically places side by side is formed and disrupted by various factors, from the viscosity of the paint substance and the speed of the robot’s movement to various geomagnetic and physical phenomena, as well as the temporary presence of viewers and the “embodiment” of the painting machine itself, which, as a strong source of electromagnetic waves, also registers its own influence.
An essential part of the process is the unintended defects and random occurrences, which Tajovský does not view as undesirable errors but as positive impulses capable of breaking established visual and conceptual patterns in which we often find ourselves trapped, like in a loop.
The exhibition is the final outcome of Jakub Tajovský’s doctoral research at the Faculty of Fine Arts in Brno, Czech Republic.
Martina Mrázová