Krajina švů / 16. ročník Dnů otevřených ateliérů na jižní Moravě
19. – 20. 9. 2026
141 zapojených umělců a umělkyň napříč jižní Moravou – Blanensko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclavsko, Hodonínsko, Vyškovsko, Znojemsko
Pořadatel: Jihomoravský kraj
Slavnostní zahájení 17. 9. 2026, ŠMERAL ART FACTORY, Brno
* módní přehlídka SSUD Brno
* performance Limi.noko (Michaela Nováková & Libuše Kopůncová)
16. ročník DOA na jižní Moravě se zaměřuje na textil jako materiál, v němž se propojuje historická paměť regionu a její současná transformace v umění, řemesle i designu. Textilní tradice je pro jihomoravský kontext příznačná – od řemeslných technik, jako je strážnický modrotisk, přes průmyslovou výrobu, která zásadně formovala urbanismus Brna, až po vznik originální umělecké techniky Art protis v 60. letech 20. století.
V současnosti se textil znovu dostává do centra pozornosti napříč obory. Umělci, designéři i ekologicky orientovaní tvůrci jej využívají nejen jako výrazový prostředek, ale i jako médium s environmentálním a sociálním přesahem.
Jižní Morava bývá spojována s vinicemi, poli a zvlněnou krajinou, jejíž horizonty utvářejí kostelní věže, aleje a řeky. Je však také krajinou, kterou po staletí formovala práce s textilem – od domácích řemesel a lidových tradic přes průmyslovou výrobu až po současné umění. Letošní ročník festivalu Dny otevřených ateliérů na jižní Moravě obrací pozornost právě k tomuto materiálu, který nás provází po celý život a dotýká se našeho těla bezprostředněji než cokoli jiného.
Textil je druhou kůží člověka. Chrání nás, zahaluje, zdobí i reprezentuje. Nese stopy každodennosti, práce, péče i identity. Přestože jej vnímáme jako samozřejmou součást života, jde o materiál, v němž se zřetelně zrcadlí dějiny a hodnoty společnosti. Každá tkanina je výsledkem konkrétní práce, technologie, ekonomických vztahů i kulturních představ o tom, jak chceme žít. Textil tedy není jen materiálem, ale i nositelem příběhů a paměti.
Na jižní Moravě se tyto příběhy otiskly do podoby měst, krajiny i každodenního života. V 19. století se Brno stalo jedním z nejvýznamnějších center textilní výroby ve střední Evropě. Označení Moravský Manchester nevzniklo náhodou. Rozvoj vlnařství, přádelen, tkalcoven a barvíren zásadně proměnil podobu města i jeho okolí. Textilní průmysl se stal hybnou silou hospodářského rozvoje regionu, vytvářel pracovní příležitosti a formoval sociální strukturu společnosti. Tovární komíny se staly stejně charakteristickou součástí městské krajiny jako kostelní věže.
Ozvěny této textilní minulosti jsou v Brně patrné dodnes. Připomínají je někdejší areály Vlněny a Mosilany, které po desetiletí patřily k nejvýznamnějším textilním podnikům ve městě. Přestože se jejich funkce proměnila, zůstávají svědectvím doby, kdy textilní výroba formovala podobu města i každodenní život jeho obyvatel.
Textilní tradice jižní Moravy však není spojena pouze s průmyslovou výrobou. Vedle továren a průmyslových areálů zde po staletí přetrvávaly řemeslné techniky založené na manuální práci a předávání zkušeností z generace na generaci. K nejvýznamnějším patří modrotisk, jehož tradice se dochovala například ve Strážnici. Charakteristické bílé ornamenty na tmavomodrém podkladu vznikají pomalým procesem reverzního barvení, v němž se propojuje technická dovednost, cit pro materiál i kulturní paměť regionu.
V oblasti textilu byly hranice mezi řemeslem, užitým uměním a volnou tvorbou vždy mimořádně prostupné. Ve 20. století se textil na jižní Moravě stal svébytným uměleckým médiem. V Brně vznikla originální výtvarná technika art protis, která propojila prostředí textilního průmyslu s výtvarným uměním. Netkané tapiserie vytvářené vrstvením a prošíváním vláken představovaly jedinečný příspěvek československého textilního umění druhé poloviny 20. století. Art protis je dodnes pozoruhodným dokladem doby, která věřila v možnost propojit umění, technologii a průmyslovou výrobu. Monumentální textilní realizace tehdy vstupovaly do veřejného prostoru a stávaly se přirozenou součástí architektury škol, kulturních domů, hotelů i reprezentativních budov.
Právě schopnost propojovat řemeslo, průmysl, každodennost i umění činí z textilu mimořádně zajímavé médium také pro současné umělce a umělkyně. Tento zájem přitom není omezen pouze na jihomoravské prostředí. V posledních letech se textil výrazně prosazuje také na mezinárodní umělecké scéně. Rozsáhlé textilní instalace, objekty, tapisérie či výšivky se pravidelně objevují na významných přehlídkách současného umění i ve výstavních programech předních světových institucí. Umělci a umělkyně se vracejí k výšivce, tkaní nebo práci s nalezenými materiály. Nejde přitom o nostalgii po minulosti, ale o snahu znovu promýšlet vztah k materiálu, práci, času i hodnotě věcí.
V době digitalizace a masové produkce získává ruční práce nový význam. Každý steh, uzel nebo oprava připomínají čas a pozornost, které byly do vzniku díla vloženy. Současně prostřednictvím textilu vstupují do popředí každodennost, tělesnost nebo tradičně ženské formy práce, které byly dlouho přehlíženy nebo považovány za méně hodnotné než jiné umělecké disciplíny.
V současném umění se textil stal nástrojem k uvažování o těle, identitě i zkušenosti péče. Právě díky své bezprostřední blízkosti k lidskému tělu dokáže přirozeně zprostředkovávat zkušenosti dotýkající se intimních i společenských aspektů života. Prostřednictvím textilu řada současných umělců a umělkyň promýšlí otázky genderových rolí, rodinné historie, osobních vzpomínek i vztahu mezi soukromou a veřejnou sférou.
S tím souvisí také pojem materiálové paměti. Textilie patří k materiálům, které si mimořádně intenzivně uchovávají stopy používání. Nesou otisky dotyků, práce, oprav i opotřebení. Starý oděv, záclona po prarodičích nebo kus vyřazené látky v sobě často obsahují více příběhů než mnohé archivní dokumenty. Textil zde funguje jako médium paměti, propojující osobní zkušenost s širšími společenskými souvislostmi. Současní umělci a umělkyně proto stále častěji pracují s nalezenými textiliemi, rodinnými archivy nebo průmyslovými zbytky.
Současný návrat textilu do umění však souvisí také s vědomím ekologických a společenských důsledků jeho výroby. Textil se dnes stal jedním z nejproblematičtějších produktů globální ekonomiky. Textilní průmysl patří k největším průmyslovým odvětvím světa a zároveň k těm, jejichž dopady zůstávají často skryté. Většina z nás přichází do kontaktu pouze s hotovým výrobkem, aniž by viděla dlouhý řetězec těžby surovin, výroby, dopravy a odpadu, který jeho vzniku předcházel. Fenomén fast fashion proměnil oděv ve spotřební zboží a výrazně urychlil cyklus výroby i likvidace.
Textil se tak ocitl v paradoxní situaci. Materiál, který byl po staletí spojován s péčí, opravami a dlouhodobým používáním, se stal symbolem nadprodukce a plýtvání. Vyřazené oděvy putují napříč kontinenty a končí na rozsáhlých second-hand trzích nebo skládkách v zemích globálního Jihu. Syntetická vlákna se postupně rozpadají na mikroplasty, které dnes nacházíme v oceánech, řekách, půdě, atmosféře i lidském těle. Každoročně vznikne přibližně 92 milionů tun textilního odpadu, jehož likvidace představuje významnou environmentální zátěž. Velká část vyřazených textilií není recyklována a zůstává součástí rostoucího objemu odpadu. Materiál, jenž člověka po staletí chránil a doprovázel, se tak stává svědectvím environmentálních a sociálních důsledků globální ekonomiky.
Téma Krajina švů není společným jmenovatelem tvorby všech umělců a umělkyň zapojených do letošního ročníku DOA. Spíše představuje jednu z možných perspektiv, skrze niž lze nahlížet na tvorbu vznikající v regionu a na vztahy mezi materiálem, krajinou, pamětí a současnou zkušeností. Zvláštní prostor pro rozvinutí těchto souvislostí vytváří kurátorská výstava připravená pro letošní ročník DOA.
Název Krajina švů není jen metaforou textilu. Je obrazem krajiny, v níž se po generace proplétají příběhy práce, řemesla, průmyslu, umění i každodenního života. Stejně jako látka nese stopy svého vzniku a používání, nese i krajina stopy činností, které ji utvářely. Možná právě textil, zdánlivě obyčejný a každodenní materiál, nám dnes umožňuje lépe porozumět vztahům, které formují svět kolem nás. Každé vlákno je součástí širší sítě vztahů a každá krajina je utkána z příběhů, které ji drží pohromadě.
Martina Mrázová