Jan Exnar / Sklo
Muzeum Brněnska, Předklášteří
3. 6. – 28. 9. 2014
Curated by Martina Mrázová
Photo Jan Exnar
Pro tvorbu sklářského výtvarníka a malíře Jana Exnara je určující fascinace problematikou prostoru, hmoty, tektoniky, tvaru a světla. Sklo pojímá jako svébytný sochařský materiál, jehož vlastnosti zásadním způsobem určují recepci výsledného uměleckého díla. Jednoduché geometrické tvary jsou oproštěné od rušivých dekorativních prvků, důraz je kladen na vnitřní svět objektů se shluky bublinek, které mohou evokovat vesmírné mlhoviny nebo proudy energií. Plastiky s dokonale vybroušeným a vyleštěným povrchem dynamizují především optické vlastnosti skla, díky nimž se vizuální podoba díla proměňuje v závislosti na dopadajícím světle a na úhlu pohledu recipienta. Harmonické formy autor mnohdy rozrušuje také přesně vedeným řezem, který vnitřní napětí ještě stupňuje.
Janu Exnarovi však nejde pouze o tematizování žhavého materiálu skla s jeho světelně-optickými vlastnostmi. V tavených a broušených plastikách lze vysledovat dva základní inspirační zdroje – člověka a přírodu. Prvotní tvůrčí impuls mnohdy vychází ze zcela konkrétního prožitku, který Exnar transformuje do podoby minimalisticky abstrahovaného tvaru se silným výrazovým potenciálem. Podstatná část tvorby Jana Exnara je inspirována univerzálními principy, skrytým řádem a vnitřní energií ukrytou v přírodě i člověku.
Výstava v Předklášteří se zaměřuje právě na ty aspekty Exnarovy tvorby, které symbolicky odkazují ke kosmologickým inspiracím, silným emocionálním prožitkům a niterným stavům člověka. Provokativní protipól plastik z křišťálu představuje objekt z tmavého, zcela netransparentního skla, který jako černá díra symbolicky pohlcuje okolní prostor. Vzrušující přímočará spojení mezi průhledným leštěným křišťálem a černým matným sklem narušuje pouze jediný objekt ze skla s barevnými příměsemi.
Plastiky Jana Exnara doplňuje soubor kreseb, v nichž se projevuje svěžest a bezprostřednost nápadu, a maleb, jež představují další stupeň v procesu geneze definitivního tvaru. Zatímco v kresbách hledá autor co nejlapidárnější formu pro vyjádření prvotní ideje, v malbách se už zaměřuje také na další aspekty promýšleného trojrozměrného objektu, jako je barva, průsvitnost nebo vzájemné prostorové vztahy jednotlivých částí. Na konci celého procesu stojí skleněná plastika monumentálních forem, jejíž dynamický výraz je sevřen ve statickém tvaru.
Martina Mrázová