Jan Bražina, Vendula Chalánková, Maud Kotasová, Kristýna Kovaříková, Judita Levitnerová, Vojtěch Luksch, Daniela Mikulášková, Michal Mižu Mitro, Martin Skalický, Inez Tuschnerová
ŠMERAL ART FACTORY, Brno
OPENING 17. 9. 2026
Vernisáž výstavy bude součástí slavnostního zahájení DOA 2026.
Program doplní performance tvůrčího dua Limi.noko, módní přehlídka Střední školy umění a designu a vyšší odborné školy Brno a DJ.
Budoucnost si obvykle představujeme jako něco dosud neznámého – jako svět nových materiálů, technologií a možností. Výstava Zbytky budoucnosti ji však ukazuje jako krajinu sešitou z toho, co už prošlo lidskou zkušeností: z opotřebených látek, průmyslových zbytků, fragmentů těl, digitálních obrazů i stop násilí. Textil zde není pouhým médiem, ale také materiálovým archivem, který uchovává paměť těla, krajiny, domácnosti, průmyslové výroby i válečné zkušenosti. Steh může spojovat i zraňovat, opravovat i perforovat, uchovávat vzpomínku i zaznamenávat svědectví. To, co ztratilo původní funkci, se stává východiskem nových forem a významů. Pozůstatky dosloužilého světa tak mohou zároveň nést zárodky toho, co se teprve skládá.
Důležitým východiskem výstavy je tvorba Inez Tuschnerové, významné osobnosti textilního umění, která se v šedesátých letech podílela na vývoji technologie art protis. Její odkaz aktualizuje Judita Levitnerová prostřednictvím syntetických textilií a destruktivních zásahů; zároveň jej interpretuje z feministické perspektivy a propojuje s otázkami práce, nadprodukce a hodnoty materiálu.
Paměť materiálu se rozvíjí ve vztahu k tělu a každodennosti. Intuitivní pohyb ruky vedený strukturami starých textilií formuje šité obrazy Daniely Mikuláškové, zatímco Kristýna Kovaříková v opakovaném rytmu tuftování propojuje zkušenosti péče a ztráty s potřebou znovu ustavovat řád.
V dalších figurativních polohách tělo splývá s geologickými a vodními systémy (Michal Mižu Mitro) nebo se rozpadá do zranitelných fragmentů (Jan Bražina). Naléhavou polohu získává steh v tvorbě Maud Kotasové, která jej vede skrze perforované karoserie a průmyslové předměty, aby uchovala svědectví o válečném násilí.
Jinou rovinu výstavy otevírají rozdílné časové vrstvy textilní obraznosti – od archetypálních obrazů těla a domova, v nichž se propojují každodennost, péče, zánik a obnova (Martin Skalický), až po pomíjivé zprávy a nostalgické obrazy nedávné digitální minulosti, nahlížené s jemnou ironií a hravostí (Vendula Chalánková, Vojtěch Luksch).
Výstava se koná ve ŠMERAL ART FACTORY v blízkosti někdejších závodů Vlněna a Mosilana, kde se paměť vystavených děl propojuje s průmyslovou historií místa.
Martina Mrázová
We tend to imagine the future as something as yet unknown—a world of new materials, technologies, and possibilities. The exhibition Remnants of the Future, however, presents it as a landscape stitched together from what has already passed through human experience: worn fabrics, industrial remnants, fragments of bodies, digital images, and traces of violence. Here, textile is not merely a medium but also a material archive, preserving the memory of the body, landscape, domestic life, industrial production, and the experience of war. A stitch can join and wound, repair and perforate, preserve a memory and record a testimony. What has lost its original function becomes a point of departure for new forms and meanings. The remnants of an exhausted world may thus also contain the seeds of what is only beginning to take shape.
An important point of departure for the exhibition is the work of Inez Tuschnerová, a major figure in textile art who contributed to the development of the Art Protis technique in the 1960s. Judita Levitnerová updates her legacy through synthetic textiles and destructive interventions, while also interpreting it from a feminist perspective and connecting it with questions of labour, overproduction, and the value of materials.
Material memory unfolds in relation to the body and everyday life. The intuitive movement of the hand, guided by the structures of old textiles, shapes Daniela Mikulášková’s stitched images, while Kristýna Kovaříková uses the repetitive rhythm of tufting to connect experiences of care and loss with the need to re-establish order.
In other figurative modes, the body merges with geological formations and water systems (Michal Mižu Mitro) or breaks down into vulnerable fragments (Jan Bražina). The stitch acquires a particular urgency in the work of Maud Kotasová, who draws it through perforated car bodies and industrial objects in order to preserve testimony to wartime violence.
Another dimension of the exhibition is opened up by the different temporal layers of textile imagery—from archetypal images of the body and home, in which everyday life, care, destruction, and renewal intersect (Martin Skalický), to fleeting messages and nostalgic images of the recent digital past, approached with gentle irony and playfulness (Vendula Chalánková, Vojtěch Luksch).
The exhibition takes place at ŠMERAL ART FACTORY, near the former Vlněna and Mosilana textile mills, where the memory carried by the exhibited works becomes intertwined with the industrial history of the site.
Martina Mrázová