Oči kůže / Výstava sochařských ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze
Jakub Brázda, Michael Jan Bublík, Matyáš Fiala, Ondřej Filípek, Ekaterina Gordeladze, Matouš Háša, Monika Immrová, Jindřiška Jabůrková, Aneta Juklíčková, Ema Kissová, Kateřina Komm, Matyáš Kořínek, Pavlína Kvita, Matouš Lipus, Vojtěch Míča, Ondřej Navrátil, Nikola Emma Ryšavá, Eduard Seják, Sára Skoczková, Tereza Šrámková, Jáchym Šimek, David Tureček, Erika Velická, Vavřinec Vyoral
Bastion U Božích muk
25. 6. 2025 – 31. 5. 2026
Curated by Martina Mrázová
Garanted by Vojtěch Míča
Organiser: EUROPEAN HOUSE s.r.o. (BASTION PRAGUE RESTAURANT)
Výstava sochařských ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze je inspirována stejnojmennou knihou architekta a teoretika Juhaniho Pallasmaay, která se věnuje vnímání prostoru v souvislosti s naší tělesností. Obrat k tělesnosti a ke smyslovému vnímání v celé jeho šíři je jednou z aktuálních a zároveň také nejpřirozenějších možností, jak se znovu začít orientovat v prostoru současného světa. Absolutní převaha vizuality, která si během staletí na úkor ostatních smyslů zcela podmanila západní kulturu, způsobila narušení vztahu ke světu, v němž žijeme. Naše mysl se takřka nepřetržitě noří do iluzorních virtuálních světů ovládaných marketingovými strategiemi s povrchními hesly, jejichž agresivně atraktivní vizuál je navrhován právě tak, aby mu nebylo možné odolat. Záplava nekončících vizuálních podnětů se dožaduje celé naší pozornosti a strhává nás tak hluboko, až přestáváme vnímat zvuky a vůně kolem sebe či vlhkost a proudění vzduchu. Ztráta komplexní citlivosti vůči světu kolem nás má přitom dalekosáhlé důsledky nejen pro vnímání vlastní identity a vztahů k ostatním bytostem, ale i pro celý ekosystém, jehož jsme inherentní součástí.
Zrychlenému tempu současnosti tvrdohlavě vzdoruje sochařství, které nás navrací zpátky k hmotě, tělu a prostorovým vazbám, aniž by ztratilo schopnost reflektovat aktuální dění. Vytvořit sochu trvá dlouho a vedle specifické citlivosti a znalosti řemeslných postupů a technologických zákonitostí vyžaduje přímou mentální a fyzickou účast autora či autorky, kteří hmotu hnětou, tesají, sekají, odlévají, skládají či jakýmkoli jiným způsobem vymezují tvar. Právě hmatovost a nezaostřené vidění s množstvím periferních podnětů, které nás obklopují v prostoru, jsou podle Pallasmaay zásadní pro porozumění světu. Veškerý náš kontakt se světem se totiž přirozeně odehrává prostřednictvím našeho těla, resp. prostřednictvím kůže jako jednoho z nejcitlivějších orgánů. Všechny smysly, včetně zraku, přitom Pallasmaa považuje za určité rozšíření hmatu, neboť se vyvinuly jako specializace kožní tkáně, jíž tedy svět kolem nás různými způsoby „ohmatáváme“.
Vztah k tělesnosti a smyslovosti spojuje tvorbu současných autorů a autorek napříč generacemi i sochařskými ateliéry AVU v Praze v široké škále individuálních projevů. Do působivého prostranství bastionu s otevřeným horizontem nad Nuselským údolím byla vybrána díla, jež se k tělesnosti vztahují nejen prostřednictvím figury, ale i skrze plasticitu, proporční vztahy, senzitivitu vůči matérii či organičnost transformace hmoty. Na terasách bastionu se tak rozvíjí několik příběhů, které se dotýkají existenciální, sociální i environmentální tématiky. Sémantické vrstvy jednotlivých děl s problematikou paměti, fiktivní historie, osobní mytologie, archetypu či znaku nabývají v historicky zatíženém prostředí bastionu zvláštní intenzity a závažnosti, obnovující pocit zakořeněnosti v kontinuitě času a prostoru.
Martina Mrázová