Oči kůže / Výstava sochařských ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze
Jakub Brázda, Michael Jan Bublík, Matyáš Fiala, Ondřej Filípek, Ekaterina Gordeladze, Matouš Háša, Monika Immrová, Jindřiška Jabůrková, Aneta Juklíčková, Ema Kissová, Kateřina Komm, Matyáš Kořínek, Pavlína Kvita, Matouš Lipus, Vojtěch Míča, Ondřej Navrátil, Nikola Emma Ryšavá, Eduard Seják, Sára Skoczková, Tereza Šrámková, Jáchym Šimek, David Tureček, Erika Velická & Tereza Kalousová, Vavřinec Vyoral
Bastion U Božích muk
25. 6. 2025 – 31. 5. 2026
Curated by Martina Mrázová
Exhibition sponsor: doc. ak. soch. Vojtěch Míča, head of Studio of Figural Sculpture and Medal of the Academy of Fine Arts in Prague.
The exhibition is organized by EUROPEAN HOUSE s.r.o. (BASTION PRAGUE RESTAURANT) in collaboration with The Academy of Fine Arts in Prague and Prague 2 Municipal District.
Photo Radek Dětinský
Vojtěch Míča
Tereza Šrámková
Matyáš Fiala
David Tureček
Sára Skoczková
Pavlína Kvita
Monika Immrová
Jakub Brázda
Matouš Lipus
Vojtěch Míča
Ondřej Filípekl
Jindřiška Jabůrková
Nikola Emma Ryšavá
Ekaterina Gordeladze
Kateřina Komm
Eduard Seják
Výstava sochařských ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze je inspirována stejnojmennou knihou architekta a teoretika Juhaniho Pallasmaay, která se věnuje vnímání prostoru v souvislosti s naší tělesností. Obrat k tělesnosti a ke smyslovému vnímání v celé jeho šíři je jednou z aktuálních a zároveň také nejpřirozenějších možností, jak se znovu začít orientovat v prostoru současného světa. Absolutní převaha vizuality, která si během staletí na úkor ostatních smyslů zcela podmanila západní kulturu, způsobila narušení vztahu ke světu, v němž žijeme. Naše mysl se takřka nepřetržitě noří do iluzorních virtuálních světů ovládaných marketingovými strategiemi s povrchními hesly, jejichž agresivně atraktivní vizuál je navrhován právě tak, aby mu nebylo možné odolat. Záplava nekončících vizuálních podnětů se dožaduje celé naší pozornosti a strhává nás tak hluboko, až přestáváme vnímat zvuky a vůně kolem sebe či vlhkost a proudění vzduchu. Ztráta komplexní citlivosti vůči světu kolem nás má přitom dalekosáhlé důsledky nejen pro vnímání vlastní identity a vztahů k ostatním bytostem, ale i pro celý ekosystém, jehož jsme inherentní součástí.
Zrychlenému tempu současnosti tvrdohlavě vzdoruje sochařství, které nás navrací zpátky k hmotě, tělu a prostorovým vazbám, aniž by ztratilo schopnost reflektovat aktuální dění. Vytvořit sochu trvá dlouho a vedle specifické citlivosti a znalosti řemeslných postupů a technologických zákonitostí vyžaduje přímou mentální a fyzickou účast autora či autorky, kteří hmotu hnětou, tesají, sekají, odlévají, skládají či jakýmkoli jiným způsobem vymezují tvar. Právě hmatovost a nezaostřené vidění s množstvím periferních podnětů, které nás obklopují v prostoru, jsou podle Pallasmaay zásadní pro porozumění světu. Veškerý náš kontakt se světem se totiž přirozeně odehrává prostřednictvím našeho těla, resp. prostřednictvím kůže jako jednoho z nejcitlivějších orgánů. Všechny smysly, včetně zraku, přitom Pallasmaa považuje za určité rozšíření hmatu, neboť se vyvinuly jako specializace kožní tkáně, jíž tedy svět kolem nás různými způsoby „ohmatáváme“.
Vztah k tělesnosti a smyslovosti spojuje tvorbu současných autorů a autorek napříč generacemi i sochařskými ateliéry AVU v Praze v široké škále individuálních projevů. Do působivého prostranství bastionu s otevřeným horizontem nad Nuselským údolím byla vybrána díla, jež se k tělesnosti vztahují nejen prostřednictvím figury, ale i skrze plasticitu, proporční vztahy, senzitivitu vůči matérii či organičnost transformace hmoty. Na terasách bastionu se tak rozvíjí několik příběhů, které se dotýkají existenciální, sociální i environmentální tématiky. Sémantické vrstvy jednotlivých děl s problematikou paměti, fiktivní historie, osobní mytologie, archetypu či znaku nabývají v historicky zatíženém prostředí bastionu zvláštní intenzity a závažnosti, obnovující pocit zakořeněnosti v kontinuitě času a prostoru.
Martina Mrázová
The exhibition of sculpture studios of the Academy of Fine Arts in Prague is inspired by a book of the same name by the architect and theoretician Juhani Pallasmaa which addresses the perception of space in connection with our corporeality. The shift towards corporeality and the full range of sensory perception is one of the topical, as well as the most natural, ways of navigating the present world once again. The absolutely overwhelming visuality which completely conquered the Western culture at the expense of other senses over the centuries impaired our relationship to the world we live in. Our minds are virtually constantly immersed in illusory virtual worlds controlled by marketing strategies with superficial slogans, the aggressively attractive visuals of which are designed precisely to be irresistible. The avalanche of endless visual stimuli commands our full attention and draws us in so deep that we cease to perceive the sounds and smells around us or the humidity and flow of air. And yet, the loss of comprehensive sensitivity to the world around us has far-reaching consequences not only for our perception of our own identity and relationships to other beings, but also for the entire ecosystem of which we are an inherent part.
Sculpture stubbornly resists the heightened pace of the present: it transports us back to matter, to the body and spatial relationships, without losing its ability to reflect current events. Creating a sculpture takes a long time and, in addition to specific sensitivity and mastery of craftsmanship and technological principles, requires direct mental and physical involvement of the artist who kneads, carves, chisels, casts, assembles, or otherwise defines the shape of the matter. According to Pallasmaay, it is precisely such tactility and unfocused vision with a multitude of peripheral stimuli surrounding us in space that are crucial to understanding the world. All our contact with the world naturally occurs through our bodies, or rather through our skin as one of our most sensitive organs. Pallasmaa views all the senses, including sight, to be an extension of touch of sorts, as they evolved as specializations of skin tissue we use to “feel” the world around us in different ways.
The relationship to corporeality and sensuality is what the works by contemporary male and female artists across generations and sculpture studios of the Academy of Fine Arts in Prague in a wide range of individual expressions have in common. Works that relate to corporeality not only through figures, but also through plasticity, proportional relationships, sensitivity to matter, or the organic nature of transformation of matter, have been chosen for the bastion’s impressive space with its open horizon above the Nusle Valley. Several stories touching on existential, social, and environmental themes thus unfold on the terraces of the bastion. The semantic layers of individual works addressing the issues of memory, fictional history, personal mythology, archetypes and symbols assume a special intensity and gravity in the historically charged environment of the bastion, restoring a sense of rootedness in the time and space continuity.
Martina Mrázová